Gould se v knize Lživé kameny z Marrákeše zabývá počátky paleontologie od 16. do 18. století, ukazuje snahu pochopit fosilie, zabývá se historickými omyly při výkladu nálezů fosilií (včetně samotného Galilea).
Další eseje věnuje nejvýznamnějším osobnostem přelomu 18. a 19. st. (Lavoisier, Buffon, Lamarck). Zvláště eseje o historických omylech jsou čtenářsky velmi zajímavé. Gould se stal známým díky svým esejím v časopise Natural History. Zabýval se v nich fosiliemi, geologií, evoluční biologií a historií vědy. Po 27 letech psaní sloupků oznámil, že s nimi na konci roku skončí: těchto 24 esejů představuje poslední, co napsal. První dvě třetiny knihy věnuje neznámým nebo nepochopeným osobnostem renesance, osvícenství a viktoriánské éry. Johann Beringer, učenec z 18. století, napsal pojednání o úžasných „lživých kamenech“ z Wőrzburgu. Ve skutečnosti šlo o krutý vtip, který na něj nachystali kolegové, aby z něj udělali hlupáka. Beringer se nemohl více mýlit, ale dokázal moc paleontologie.
STEPHEN JAY GOULD – profesor geologie a zoologie na Harvardově univerzitě v Cambridgi a kurátor sbírek fosilních bezobratlých v Harvardově muzeu srovnávací zoologie (1941–2002) patřil k světově uznávaným paleontologům, evolučním biologům a popularizátorům vědy. Z jeho díla česky doposud vyšla kniha esejů Pandin palec (The Panda’s Thumb, 1980, č. 1988) a přehled názorů na biologickou podstatu inteligence Jak neměřit člověka (The Mismeasure of Man, 1981, č. 1998) či eseje Dinosauři v kupce sena (Dinosaur in a Haystack, č. 2005).
