Tato příručka je zaměřena na základní požadavky pro bezpečné, spolehlivé a přehledné ukládání elektrického vedení, montáž některých přístrojů a svítidel. Problematika úložného materiálu a způsobu uložení elektrického vedení včetně přístrojů se vyvíjí od chvíle, kdy se elektrická energie začala vyrábět a distribuovat pro obyvatelstvo i průmysl. V počátcích elektrifikace průmyslu nebyl takový velký problém s využitím holých vodičů upevněných na porcelánových (a někdy i skleněných) izolátorech vedených obvykle k malému počtu spotřebičů. Pro domácnosti a občanskou výstavbu bylo nutno vytvořit jiný systém, méně náročný prostorově a splňující požadavky na laickou obsluhu, lépe vyhovující i esteticky. Z těchto požadavků se postupně vytvářely systémy pro montáž elektrického vedení a vybíraly vhodné materiály. Ty se vyvíjely především z hlediska jejich izolačních vlastností, mechanické pevnosti, ohebnosti a v období od padesátých let minulého století i s ohledem na vliv na zdraví osob ve výrobě i jejich uživatelů. Rovněž nové stavební technologie užívané pro hromadnou bytovou a občanskou výstavbu v Evropě přinesly zásadní změny možností ukládání vedení.
