Od samého počátku německé okupace českých zemí byl přikládán klíčový význam dopravní sféře, jenž byl podtržen strategickou geografickou polohou českých zemí. Z toho důvodu byl dohled nad ní, stejně jako nad výrobou a distribucí pohonných hmot, z německé strany záměrně centralizován. Kniha čtenářovi přibližuje dosud neznámá fakta k nakládáním s pohonnými hmotami v protektorátu, kdy v podstatě ihned po okupaci přešla do působnosti nově zavedené úřadovny tzv. zplnomocněnce pro dopravu na blízké vzdálenosti a tzv. pověřence pro hospodaření s minerálními oleji. Úřadovna tzv. zplnomocněnce pro dopravu byla záhy včleněna do Úřadu říšského protektora. Tím byl učiněn zásadní krok k narušení systému evidence a provozu motorových vozidel. Cílem bylo soustředit evidenci pod německý dohled a oddělit ji od stávající evidence protektorátních úřadů. Důvodem těchto kroků byla snah o maximální disponibilitu stávajícího i nového vozového parku a možnosti úspor nedostatkových pohonných hmot postupným vyřazováním velkého počtu osobních automobilů. Protektorátní evidence motorových vozidel byla následně centralizována v hlavní kartotéce zplnomocněnce pro dopravu na blízké vzdálenosti. V předložené edici je prezentován unikátní dochovaný soubor údajů osobních automobilů (včetně jmen majitelů/provozovatelů, registračních značek, čísel motorů a podvozků) připuštěných do provozu v polovině roku 1940, jenž pochází z provenience Dopravního oddělení Policejního ředitelství v Brně, tedy druhém největším městě protektorátu. Zvláštním způsobem, jak představuje tato kniha, pak probíhalo zásobování pohonných hmot německých vojenských a bezpečnostních složek.
