Nocivír : (básně 2005-2006)
- Počet stran
- 61
- Brožovaná vazba
- Čeština
Proč nakupovat knihy na Martinus.cz?
- Tituly skladem doručujeme do druhého dne
- Knihomolská záložka ke každému nákupu
- Více než 9 000 výdejních míst
Přečtete na zařízeních:
Nelze měnit velikost písma, formát je proto vhodný spíše pro větší obrazovky.
Více informací v našich návodech
Přečtete na zařízeních:
Více informací v našich návodech
Přečtete na:
Nepřečtete na:
Našli jste chybu nebo škodlivý obsah? Dejte nám, prosím, vědět!
Michal Jurman (1982) pochází z Vysočiny, kde prožil i svá dětská a jinošská léta. Vystudoval JAMU v Brně, obor Rozhlasová a televizní dramaturgie a scenáristika a v současné době pracuje jako editor, redaktor a moderátor sportovní redakce Českého rozhlasu 1 Radiožurnál. V dřívějších letech patřil k jeho aktivním zálibám basketbal, nyní věnuje veškerý svůj volný čas rodině – je ženatý a má dvě dcerky. Michal Jurman je autorem vysokoškolských skript Zvukové a umělecké experimenty v českém rozhlasovém vysílání (JAMU, 2008). V Souvislostech vyšly také jeho odborné články o rozhlasovém vysílání. První literární oporu našel ve svém otci Hynku Jurmanovi, společně napsali tři knihy: Kde hledat poklad (2001), Mluvit jako prezident (2003), Jak být bohatý (2007). Je autorem desítek rozhlasových pořadů, her, dokumentů, featurů, reportáží a radioartových kompozic, v roce 2011 vyšla v e-Beletris jeho divadelní hra Služebníci zazděného nebe. V roce 2007 vydal vlastním nákladem ve Štěpánově nad Svratkou svou první sbírku Nocivír, ukázky jeho veršů byly v roce 2008 otištěny v literárním časopise Tvar a v Literárních listech. Sbírce Nocivír byl věnován i jeden díl pořadu Zelené peří ČRo (2007). Jeho verše se často objevují v regionálním tisku Vysočiny. Dvakrát byla jeho tvorba oceněna na literárních soutěžích. V soutěži mladých literátů v rámci Festivalu spisovatelů Praha v roce 2000 získal 1. místo v Soutěži s Parkerem, v roce 2007 získal v Bystřici nad Pernštejnem 1.místo v regionální literární soutěži Pflegrův Karasín.
Několik z nich se zavrtělo na židlích. Možná to byl signál, že ho konečně začínají chápat. Na druhou stranu to ale úplně klidně mohly být hemoroidy. U státních zaměstnanců člověk nikdy pořádně neví, na čem je.
