Předkládaná kniha Ve jménu Nedbálek od rudolfínských dob, je doplněnou a rozšířenou již třetí publikací, navazující na předcházející Kroniku rodu Nedbálkových a Toulky rodokmenem Nedbálkových.
Kniha je strukturálně rozdělena do tří kapitol. První kapitola obsahuje obecné informace, historické události a význačná místa pro všechny dotčené předky se jménem Nedbálek. Jsou zde stručně vykresleny zemské a vrchnostenské události vizovického a lukovského panství. Během 461 let se předci se jménem Nedbálek pohybovali relativně málo, vzdušná vzdálenost mezi jednotlivými sídly byla jenom maximálně 20 km. Když porovnáme putování, tak se předci posouvali někdy jenom 5-10 km v jednom staletí. V této knize budeme hlavně sledovat mužskou posloupnost (agnáti) předků. Koncem 17. století byly již vedeny matriční zápisy o narození, oddání i úmrtí. Vizovické matriky, psané asi od roku 1667, nejsou kompletní, některé byly ztraceny, a proto první matriční údaje o obyvatelích obce pocházejí až ze začátku 18. století z matrik farního úřadu ve Zlíně, pro oblast vizovické oblasti. Před rokem 1693 jsou jenom nekontinuální informace o přímých návaznostech předků v Arklebově urbáři z roku 1585, kde byly zaznamenány poddanské povinnosti vůči vrchnosti v jednotlivých obcích, se jmennými seznamy poddaných. Jiné informace se také daly získat z Gruntovních knih, když došlo ke změně vlastníka propachtovaného gruntu.
Ve druhé kapitole jsou popsáni předci v průběhu let 1526-2024 u autorů probandů. Od nich vychází, respektive se k nim váže příslušný rodokmen. U čtrnácti generací od roku 1525 by to bylo neskutečných 8192 společných předků. Třetí kapitola se zabývá zajímavými událostmi za doby Josefa II, které vešly do podvědomí se zrušením nevolnictví. Zabývá se sice rodem Nedbálkovým, ale větví, která žila na Janově hoře u Vizovic. Pozornost je ve větší míře věnovaná procesu abolice z nevolnictví.