V úvodu 27. čísla Kritické Přílohy Martin Hybler nad knihou Jaroslava Havlíčka Muž sedmi sester diagnostikuje přítomnost coby příliš „řídkou“: „Možnost, kterou Havlíček v žertovně nadlehčené podobě objevil jako pozadí každého radikálního smíchu, je mrazivě krutá a během let se v minulém století nepřestávala potvrzovat v postupném řídnutí reality, které je charakterizovalo: pomysleme na genetické manipulace, rození dětí ze zkumavky, půjčování břicha neplodným ženám, pokusy o klonování, nemluvě o zbožnění seriální sexuality.“ Esej Ludmily Vachtové o letošním benátském Bienále můžeme číst i jako doklad skutečnosti, že od dob, kdy Havlíček napsal svou hrozivou hříčku, došlo k neblahému vývoji také v umění: „Ještě nikdy se toho tolik nenapsalo o benátském horku, ačkoli vedro, pokud se od léta Páně 1964 pamatuju, patřilo k Bienále vždycky. Letos to bylo ovšem jiné. Veškeré dříve potlačované marasmy rozkvetly všemi květy [...]. Mezinárodní společnost taškářů bez vtipu se prosadila naplno.“ Ani Pavla Pečinková na prvním ročníku Praguebiennale neshledala příliš pozvbudivého. Jiří Homoláč se zabývá knihou Victora Klemperera Jazyk Třetí říše – LTI i jeho deníky a Zdeněk Vašíček prózou Knuta Hamsuna Po zarostlých stezkách: Céline, Pound ani Hamsun „rádi moderní svět [...] neměli – demokracii, žurnalismus, měšťáky, pseudointelektuály, feminismus, komerční sport, masovou kulturu, technologii. [...] Život těchto autorů byl jinde. Hledali řád světa, nový mýtus, soucítění. [...] Vyjmenované averze jsou projevy něčeho hlubšího, něčeho, co nelze ztotožnit s ideologiemi, ať hnědými či zelenými, byť i ty sdílely stejné nechuti.“ Homoláč zase dochází k zjištění, že „Klemperer se velmi ostře vymezuje proti německému romantismu a vidí v něm hlavní zdroj nacismu, jeho vlastní pojetí jazyka a národa má však kořeny právě tam.“ O výstavách v Bilbau, New Yorku, Vídni a Praze tentokrát referuje ve svém glosáři Veronika Tuckerová. Tomáš Glanc se zaměřil na osudy díla Kazimira Maleviče a jeho retrospektivu v newyorském Guggenheimově muzeu. V rubrice recenzí a referátů Marta Ljubková vysoce hodnotí Nebeského inscenaci Taboriho Kanibalů v divadle Komedie, Vladimír Mikulka pojednává o Morávkově projektu Čechov Čechům, Milan Pitlach o třetí Noci museí v Düsseldorfu, Marek Vajchr o knize Rio Preisnera Když myslím na Evropu a Martin Hybler o Vašíčkově Přijetí podmínek. Stať Michaela Špirita se vrací k osmdesátým narozeninám Jiřího Pistoria a výrazně oceňuje jeho bibliografii Marcel Proust und Deutschland a edici Černého knihy André Gide. Retrospektivě Ladislava Sutnara se věnují texty Karla Halouna, Pavly Pečinkové, Zdeňka Lukeše a rozhovor s kurátorkou výstavy Ivou Janákovou. V druhém interview čísla hovoří Věra Koubová o překladání Nietzscheho děl češtiny. V Couleuru publikujeme nekrology za Josefem Hiršalem od Jindřicha Pokorného a Michaela Špirita, otiskujeme texty Marka Vajchra a Ivana Matouška, pronesené u příležitosti předání Ceny Revolver Revue za rok 2002 Jaromíru Zelenkovi a Ivanu Matouškovi. Miloš Doležal se zaměřil na mediální obraz filmaře F. A. Brabce, další kritické texty přináší redakční rubrika Vytrženo. Číslo uzavírá Martin Machovec, který upozorňuje na poněkud „zvláštní“ vydavatelskou praxi nakladatelství „Zvláštní vydání...“.
