Být Japonkou

Joan Itoh Burk, Američanka z New York City, se provdala za nejstaršího syna jedné bohaté japonské rodiny a dlouhá léta žila v Japonsku. Tato země jí natolik učarovala, že svoje poznatky sbírané asi dvacet let nakonec zpracovala ve svém románu. Poutavě v něm zachycuje Japonsko roku 1965, každodenní život a zvyky, tradice a mýty. Zobrazuje na jedné straně poklidný venkov s rodinnými buddhistickými chrámy a na straně druhé hektické a moderní Tokio. Silné tradice a nové trendy se střetávají v zemi, jež se vzpamatovává z tragédie druhé světové války. Mladá generace chce být jiná, ne tak svázaná tradicemi, obdivuje však nekriticky vše západní, co přichází zejména z Ameriky. Hlavní postava Misako Imai ztělesňuje měnící se představu japonské ženskosti. Není lehké naplnit roli submisivní manželky, vzorné dcery a poslušné snachy dokonce i v manželství uzavřeném z lásky, které není domluvené příbuznými. Možnosti i pro ženy vysokoškolsky vzdělané byly v té době velmi omezené. Bylo pro ně nesmírně obtížné plnit si svoje touhy, představy, prostě žít jinak.