Kniha má sice podtitul Vzpomínky, ale v pravém smyslu memoárová literatura to není. V šestatřiceti kapitolkách jako by si autor namátkou vybíral střípky zážitků, které si jeho paměť náhodou zachovala a on je jaksi dofabuloval či vypointoval s jistou dávkou své osobité filozofie. Všechny postavy, s nimiž se tu setkává, lidé různého věku a různé intelektuální či společenské úrovně, jsou v jeho nazírání obdařeny jakousi výlučností, originalitou, člověčí dimenzí, přirozeností, která je základním kriteriem jejich hodnocení. A z celé skladby prosvítá i nenapsaný, typicky americký příběh chudého chlapce, tentokrát arménského původu, který se proslavil.
Rezenzie:
Náhodná setkání Williama Saroyna
Tento převážně lyrický až lyricko -komický autor tak úspěšných knih jakými jsou například Lidská komedie, Tracyho tygr, O neumírání, Odvážný mladý muž na létající hrazdě či Potíže s tygry se nyní českému čtenáři představuje poněkud netradičně prostřednictvím knihy Náhodná setkání.
Ve 36 kapitolkách této útlé knížečky, která nese podtitul Vzpomínky, vypráví Saroyan o náhodných setkáních utkaných z okamžiků, které jeho mozek málem pohřbil v propadlišti dlouhodobé paměti, ale zároveň i na okamžiky, které se naopak pevně usídlily v jeho mysli a srdci.
Jeho vzpomínky, které nejsou memoárovou literaturou, spíše jakýmisi úvahami, někdy až filosofickými, zřejmě nejlépe vystihuje hned první odstavec první kapitoly, kde Saroyan píše: "Potíž s lidmi, s kterými se setkáváte při jejich příchodu, tedy narození, je ta, že jsou to lidé, kteří jsou, není to nikdo z nás; kdyby opravdu měli na vybranou, patrně by si vybrali. Tato setkání jsou náhodná setkání."
A tak jsme svědky jeho vzpomínek na první setkání s jeho dcerou a synem, na setkání s lidmi, kteří ho byť na sebemenší okamžik okouzlili či naopak vstoupili do jeho života za ne příliš veselých nebo příjemných situací. Často se Saroyan vrací do svého dětství silně ovlivněného jeho arménským původem. Mimochodem, ten se jako nit vine celou knihou. Stejně jako vzpomínky na jeho spisovatelské začátky, ale i období uznání a úspěchu.
Lidé, se kterými se Saroyan prostřednictvím svých vzpomínek po letech setkává jsou pestrými střípky mozaiky - života na tomto světě. Jsou to lidé obyčejní, výjimeční, milí, protivní, vzdělaní, prostí. Každý z nich však v sobě nesl něco, co vedlo Saroyna k tomu, že okamžiky s nimi strávené převedl do lyrického jazyka spisovatele, který ve všech svých knihách psal především o člověku a jeho žití.
převzato: part.cz, Kateřina Grimmová
