Další kniha poezie moravskotřebovského rodáka, pedagoga Františka Matouška, obsahuje průřez autorovou básnickou tvorbou z let 1974-1998 a chronologicky tak navazuje na předchozí výbor Rozjímání.. Soubor básní, v nichž autor představuje svůj vztah k blízkému člověku a k lidem vůbec, zároveň ovšem pozorně sleduje i vývoj a čas, jenž kolem něho neúprosně plyne. Bezbřehá něha je náhle vystřídána zajetím ostrých hran, které nemilosrdně diktují a vydávají surové povely, podle nichž se má svět řídit. Není to vyhlídka nejradostnější, přesto však autor neztrácí naději, neboť člověk má vždy možnost vrátit se pro útěchu a krásu a nalézt "ticho pro dotyk a radosti okolo nás". Neboť, jak básník v závěru zdůrazňuje, právě tímto způsobem "nepostřehnutelně vsakujeme sílu".. 150 výtisků