Rozsáhlá básnická sbírka nese podtitul Popis jednoho zápasu aneb Básnická obžaloba společnosti, v níž nedokážu žít. Autor zde na poli poezie vstupuje do heroického boje se světem i sebou samým:
Je třeba rozpoutat válku uprostřed míru.
Je třeba vyhlásit mír uprostřed válečné vřavy.
Je třeba nechat se ukřižovat a z posledních sil těsně před smrtí zakřičet: It´s a joke! It´s a dream! It´s a game!
Mnozí lidé mohou tato slova vnímat jako recesi, kdo však zná Jana Kubíčka (1986), ví, že to myslí smrtelně vážně. Nejen z těchto veršů, ale i z celé sbírky však prosakuje také určitá naivita a smysl pro absurdno, neboť básně v nás evokují pocit, že jedeme k smrti nadoraz, ale těsně před koncem se otočíme a s úsměvem se vracíme zpět na začátek, abychom to druhý den zkusili ve vší vážnosti znovu a třeba úplně jinak.
Jak už samotný název i podtitul sbírky napovídá, na jedné straně je sbírka sondou do společenského a politického dění od nedávné minulosti do současnosti (2012-2024), na straně druhé se jedná o autorovu osobní zpověď, v níž lze vypozorovat určitou příběhovou linii. Celou sbírkou prostupuje boj s vnějším světem, ale také snaha jej uchopit a pochopit jeho prostřednictvím své vlastní já.
To vše je podobně jako první dvě Kubíčkovy sbírky Kapitalistické básně (2012) a Já, člověk (2023) psáno čtenářsky přívětivým jazykem, jeho sdělení je jasné a přímé, nikoliv utopeno v nesrozumitelných básnických metaforách.
Jak naznačuje název, sbírka opět vnáší do hry pojem angažovanosti, který před lety zahýbal českou poezií nebo přinejmenším diskuzí o ní. Nad tím, jaké povahy je právě Kubíčkova angažovanost a co nám taková poezie může přinést, se v doslovu zamýšlí filozof Michael Hauser
