Žádná duše se neztratí

Líčení procesu umírání. Sebevražda jako osobní i společenský jev.
Jako ve svých předchozích knihách, také zde se autor věnuje procesu umírání a smrti. V první části rozebírá proces smrti (i dětí), ve druhé sebevraždu jako společenský fenomén. Své závěry staví na výpovědích lidí, kteří se ocitli na prahu smrti. Tyto výpovědi bere jako základ pro své teorie. Přesvědčuje nás, že mrtví dokáží být mezi živými, zjevovat se jim a ovlivňovat jejich chování. Smrt je tak přechodem do života jiné kvality. Rovněž má představu, že žádná smrt není neočekávaná a náhlá (ani vražda, přírodní katastrofa), ale člověk svou smrt vždy dopředu tuší a loučí se s okolím. Autorovy závěry nelze označit jinak než jako spekulativní.