Předlohou pátého románu Saši Filipenka se stal životní příběh Petra Iljiče Něstěrenka, kniha je uměleckou rekonstrukcí jeho neuvěřitelného osudu. Něstěrenko byl prvním ředitelem Prvního moskevského krematoria, které bylo vybudováno v roce 1927. V letech masových represí, tzv. Velkého teroru pracoval Něstěrenko na dvě směny, přes den probíhala kremace poctivých sovětských občanů a v noci těch, pro které si přišla tajná policie a skončili na popravišti. Něstěrenko pracoval v krematoriu až do roku 1941, kdy ho potkal stejný osud jako ty, jejichž