Kniha Etnická čistka Palestiny vyšla už v roce 2006 a i tehdy způsobila takřka celosvětový šok. Ilan Pappé se odvážil nabídnout jiný pohled na události v Palestině mezi lety 1947 a 1949, než jaký po desetiletí předkládal oficiální izraelský výklad. Podle zavedeného příběhu měli Palestinci po izraelsko-arabské válce v roce 1948 dobrovolně odejít ze svých domovů. Uvolněné území pak obsadili nově příchozí Židé, kteří do Palestiny směřovali především z Evropy po konci druhé světové války.
Na základě pramenného výzkumu a ústního svědectví však Pappé tento zavedený příběh převrací naruby. Ve své knize dokládá, že poválečná aktivita Izraelců byla léta připravovanou vojenskou operací, která začala už v roce 1947. Jejím výsledkem měla být etnická homogenizace co největšího území Palestiny ve prospěch židovského obyvatelstva. K dosažení tohoto cíle využívali metody masových poprav civilistů, totální destrukce stovek palestinských vesnic, znásilňování žen a násilné vyhnání víc jak tři čtvrtě milionu Palestinců z jejich území.
To vše probíhalo v souladu s plánem izraelského vedení. Po konci operace se Izrael zaměřil na zakrytí všech stop násilí, rekultivaci zničených vesnic v přírodní parky a vytvoření vlastního příběhu událostí, který zcela zamlčoval masakry palestinského civilního obyvatelstva. Až nová vlna izraelských historiků začala od 80. let minulého století tento převládající příběh zpochybňovat. Palestinci zmíněné události označují souhrnným názvem Nakba, tedy katastrofa.
Překlad knihy od Ruth Jochanan Weiniger přináší do Česka důležitou perspektivu dynamiky dění v Izraeli a Palestině, bez níž není možné pochopit ani aktuální události v Gaze či na Západním břehu.
Ilan Pappé je jednou z nejvýraznějších tváří "disidentské" skupiny izraelských historiků, kteří od osmdesátých let 20. století na základě nově zpřístupněných, odtajněných archivních dokumentů přehodnocují zavedený oficiální výklad izraelských dějin. Zaměřují se především na období spjaté se založením státu Izrael v roce 1948. Za své postoje čelil v rodné zemi ostrým útokům, či dokonce výhružkami smrtí, a když byl v roce 2007 vyštván z Haifské univerzity, rozhodl se pro odchod do Británie, kde dodnes působí na Exeterské univerzitě.
