Vodíková sonáta

Přečtená

Gziltové, prastará civilizace řízená na základě na armádních struktur, ačkoli sama je až přehnaně mírumilovná, měli svůj podíl na zrodu Kultury. Málem se stali jedním z jejích zakládajících členů, avšak v posledním okamžiku se rozhodli zůstat mimo.

Nyní Gziltové učinili kolektivní rozhodnutí nastoupit cestu, kterou před nimi vyšlapaly miliony jiných civilizací – vstoupit do Záře a povznést se k nové, nekonečně bohaté a rozmanitější existenci.

Uprostřed příprav je však zničeno vrchní velení. Zdá se, že v incidentu má prsty Vyr Cossont, nadporučík (v záloze. Vyr toužila jen po dokonalém provedení nesmírně těžké skladby zvané Vodíková sonáta, nezajímala ji ani Záře, ani politika. Nyní je její život vzhůru nohama a Vyr na útěku. Jediným společníkem, pomocníkem a snad přítelem se stal stařičký repasovaný android, který se prohlašuje za avatara Kultury. Jejím úkolem je najít nejstaršího žijícího člověka, může starého přes devět tisíc let. Ten jediný by mohl vědět, co se tehdy dávno skutečně stalo.

Poslední dny gziltské civilizace budou plné nebezpečí a budoucnost se zdá být velmi nejistá.