Čelným představitelem bouřlivě se rozvíjejícího žánru aforismu byl u nás v 60. letech Milan Růžička (* 1927-1977), publikující na stránkách Literárních novin, Plamene, Reportéra, Hosta do domu a dalších periodik, spjatých s reformním hnutím v tehdejším Československu (spolupracoval ale i s Divadlem Na zábradlí, kde se mj. podílel na představení Vyšinutá hrdlička, se satirickým divadlem Večerní Brno či s rozhlasovým pořadem J. Štuchala Šťastnou cestu). Ztráta publikačních možností i péče normalizátorů po příjezdu sovětských tanků vyhnaly tohoto přemýšlivého autora v roce 1969 do exilu (nejprve žil ve Spojených státech, později ve Švédsku). V 70. letech publikoval v exilových nebo krajanských periodikách v Austrálii, Itálii, Spojených státech a Švýcarsku. Základ předkládaného souboru tvoří autorovy aforismy z knihy Nevhodná slova (vydal ji společně s G. Laubem v r. 1967), podstatně doplněných z Růžičkovy literární pozůstalosti, tedy o práce, které již český čtenář číst nemohl. Růžičkovu aforistickou žeň provází biografická esej prof. Fr. Janoucha, "fyzika mnoha profesí" a zakladatele Nadace Charty 77, který se s autorem stýkal v exilu.
