Někdo jako ty

Mít identické dvojče má svoje výhody, ale když mě sestra požádala, abych šla na rande s Romanem Bellisariem, nebyla jsem z toho zrovna dvakrát nadšená. Jasně, je to až hříšně hezký a úspěšný chlap, ale taky mě před třemi lety vyhodil z mé vysněné práce. Jenže na tom rande závisí sestřino povýšení, takže to nemůžu odmítnout. A kupodivu se ukázalo, že se k sobě hodíme. Já prodávám umění. On ho sbírá. Jsme oba posedlí podivným, tajemným umělcem, o kterém většina lidí ani neví, že existuje. Roman je ovšem opatrný a já chápu důvody proč – je vdovec s dítětem. Ale jak ubíhá jedno rande za druhým, začne se mi otevírat a já si nemůžu pomoct, abych se do něj nezamilovala. Problém je, že si Roman stále myslí, že jsem svoje sestra. Bude naše záměna to nejlepší, co mohlo mě a Romana potkat, nebo lež, která nás navždy rozdělí?