Verše, do nichž autorka shrnula svůj pocit ze světa. Krátké, hutné, vtipné, sprosté a naivní. Někdy klišé, často kýč. Deprese míchaná s humorem. Nekorektní, osobní, ale zarezonují.

Verše, do kterých autorka vtělila svůj světonázor. 42 let čekala, až si to sedne a bude vědět, o čem napsat a jak. Jelikož ji vždy trápilo, kolik se toho dnes namele v éteru a nablije na papír, poezie jdoucí na dřeň se ukázala jako optimální dopravní prostředek. Celý život jí někdo předhazoval, jak je sprostá, tak si s tím přestala lámat hlavu a poslala to do světa nepokrytě. Chcete-li se pobavit nad univerzálně-neuniverzálními poselstvími v mnohdy pichlavém kabátku, Dorotea Vejmelková je pro vás má.