Z komentáře Vladimíra Justla k původnímu LP albu 1118 2496 "Milovat znamená žít. Povídky Maxima Gorkého" vydaného v roce 1979 v Supraphonu a nyní vycházejícímu poprvé digitálně:Slovníkové heslo říká: MAXIM GORKIJ (1868-1936), prozaik i dramatik, čelný představitel předrevoluční realistické literatury, literární mluvčí světového proletariátu, po Říjnové revoluci přední organizátor sovětského literárního života, zakladatel socialistického realismu a jecen z prvních klasiků sovětské literatury. Dramatik Gorkij má na českém jevišti bohatou tradici. Stačí připomenout hlavní tituly jeho her: Měšťáci, Na dně, Letní hosté, Děti slunce, Barbaři, Nepřátelé, Jegor Bulyčov, Dostigajev a ti druzí, Vassa Zeleznovová. Ostrý smysl pro dramatičnost nezapře ani ve své próze, jak v románech, tak v povídkách. Stejně jako vyhraněný třídní pohled, smysl pro obnažení reality a vůli po revoluční přeměně společnosti....Toužili jsme uvést ve Viole Gorkého, a tak jsme se obrátili, jak pochopitelné vzhledem k typu scény a její dramaturgie, k jeho povídkám. K jeho "drsným láskám", k osudům žen, v nichž mistrovství Gorkého dosáho vzácné syntézy: ideologická naléhavost vyrůstá z analýzy předrevoluční ruské společnosti, z víry v nevyčerpatelné možnosti života, z aktivní touhy změnit daný stav, z potřeby naplnit život vším, co patří k jeho vznešenosti i kráse...