Praha

Phillipsův román Praha vypráví o záměrně ztracené generaci na příkladu pěti amerických krajanů, kteří přijíždějí počátkem 90. let hledat finanční, milostné i duchovní štěstí do exotické Budapešti, která se právě otevřela Západu. Shodně mají pocit, že jejich kolegové v Praze, kde je atmosféra úpadku Evropy po studené válce ještě dokonaleji filmová, se mají lépe. Přesto však stále doufají, že ve městě, které si zvolili, také najdou dobrodružství a inspiraci a budou svědky rodících se dějin. Ve skutečnosti objevují klamně krásné místo, kterému často nerozumí. Jak také lze srovnat trápení nad začínající kariérou s osudy člověka naproti u stolu, který byl mučen dvěma různými režimy? Jak lze srovnávat krátký jednotvárný život s osudy těch, kteří skutečně vzdorovali, bojovali a umírali? Novinář John Price nedokáže na tyto otázky odpovědět, ale nedokáže je ani zapudit, ačkoli hledá zapomnění v temných budapešťských nočních klubech, v milostném románku s mladou diplomatkou či ve společnosti postaršího barového pianisty.
Při příjezdu do Budapešti jednoho jarního dne při pátrání po mladším bratrovi John zjišťuje, že hledá něco úplně jiného, cosi, co nedokáže tak úplně pojmenovat, cosi, co ho vtáhne do příběhů mnohem silnějších, než je on sám.
S humorem, s inteligencí, vytříbeným jazykem a s nesmírným zalíbením pro Budapešť i vlastní postavy Arthur Phillips zachycuje nejen své současníky, ale také maďarskou minulost a přítomnost: generace neúspěšných revolucionářů a lyrických básníků, oportunistů a šmelinářů, hrdinů i vypravěčů příběhů.