Nejen česká historiografie a publicistika měla ve věci posledních chvil Konrada Henleina, jak se zdá, vždy jasno… Existovaly a existují interpretační rozdíly, týkající se podružných okolností (například místa Henleinova skonu, resp. skutku, jenž měl tento skon za následek, kdy se psalo a píše, jak o zajateckém táboře, tak o vězeňské cele), zatímco samotný způsob Henleinova odchodu ze života byl a je spojován výhradně s dobrovolností. Nikdo nikdy neprojevil sebemenší pochybnosti o tom, že Henlein spáchal v americkém zajetí sebevraždu. Vždy bylo a je vehementně až tvrdošíjně zdůrazňováno (a není jasné, proč), že tak učinil přeřezáním žil na svých zápěstích pomocí střepu z rozbitých skel svých brýlí. Stalo se z toho určité klišé, ba mýtus. Henlein se rozhodl zemřít, rozbil tedy své brýle, podřezal se střepem a tiše vykrvácel. Jak jednoduché a jasné! Příklad za všechny, nadto z doby zcela nedávné: „Cestou do Chebu k jednání s Američany byl (Henlein – pozn. aut.) zatčen a vydán českým úřadům v Plzni. Dne 9. 5. 1945 si v cele plzeňské věznice v noci přeřezal rozbitým sklem z brýlí tepny na zápěstí a zemřel – nikoliv v americkém zajateckém táboře… Byl zpopelněn a jeho popel byl rozprášen na okolních silnicích (sic!), “ píše ještě v lednu roku 2008 denní tisk. Přitom je zde celá řada znepokojivých otázek. Ti čeští, ale i němečtí a jiní autoři, kteří se Henleinem a jeho odchodem ze života zabývali, z nepochopitelných důvodů nepoukázali na jediného svědka Henleinovy údajně dobrovolné smrti a okolností s ní přímo souvisejících. Není divu: Henlein byl vězněn Američany, a ti ho také krvácejícího převážejí do plzeňské nemocnice na Borech, kde následně skoná. Úřední záznam o jeho smrti, vyhotovený podivnou kombinací češtiny a němčiny, to vše ještě navíc na německém tiskopisu o zajištění pachatele trestného činu (!), je pozoruhodně lakonický a nekonkrétní. Na to, jak významnou osobností Henlein svého času byl, dozvídáme se pouze strohé: „Pokus spáchal o půlnoci a mezi 5–6 hod. Dne 10. 5. 45 zemřel.“ O brýlích a střepech z nich ani slovo.
