Hráč versus příšery

Už od počátků počítačových her v nich příšery hrály klíčovou roli. Fungují zde jako nebezpečí, kterému je třeba se vyhnout, jako bossové úrovní, které je třeba porazit, nebo jako cíle, které je třeba zničit, abyste získali body navíc. Proč je ale postava příšery ve hrách tak důležitá a jak počítačové hry formovaly koncepty monstrozity v naší kultuře? Ve snaze odpovědět na tyto otázky zkoumá kniha Hráč vs. příšery uplynulé půlstoletí příšer ve hrách od draků z prvních stolních her na hrdiny a pixelových mimozemšťanů ze Space Invaders až po zdeformované mutanty z The Last of Us či bizarní bestie z Bloodborne a odhaluje jejich společné rysy.

Na příkladech monster všemožných typů zkoumá Jaroslav Švelch umění designu příšer a vliv, který na něj měla mytologie, výtvarné umění, populární kultura a stolní RPG hry. Zároveň ukazuje, že počítačové hry navazují na studenoválečnou koncepci jasně definovaných, vypočitatelných nepřátel a zobrazují monstra jako postavy, které jsou nenapravitelně zlé, ale přitom nevyhnutelně vždy porazitelné. Na jednu stranu vysvětluje, v čem jsou takto zjednodušené herní příšery přitažlivé, ale zároveň také zkoumá, jak by se toto médium mohlo dál rozvíjet, aby nabídlo i nuancovanější podoby monstrozity.