Karel Kuklík patří mezi stálice českého fotografického nebe. Jeho dílo prošlo během uplynulých 40 let proměnami, které v rozsáhlé monografii sleduje Jan Kříž. Poprvé se s Kuklíkovým jménem setkáváme v okruhu pražské texturální abstrakce šedesátých let. V duchu dobové poetiky fotografuje tajemná městská zákoutí a oprýskané omítky se stopami času (Město žaluje). Podobné imaginativní vyznění mají i hrůzné mikrokrajiny, plné bizarních útvarů z pavučin či slehlé trávy (Zamořená krajina, Ztroskotání). Zájem o povrchovou strukturu zůstává charakteristickým znakem jeho práce i nadále, přestože se do jeho fotografií stále více vkrádal předmět. Dalším trvalým rysem je zaujetí vším, co vyjadřuje pomíjivost času. Nezanedbatelnou částí jeho tvorby jsou i fotografie krajin, zejména Šumavy.
English
Karel Kuklík is a star of the Czech photograhic sky. In an extensive monography, Jan Kříž pursues the changes through which his work has passed during the past forty years. For the first time we could meet Kuklík´s name in the circle of the Prague textural abstraction of the 1960s. Adhering to the spirit of the poetics of the time, he took pictures of mysterious city corners and peeling plasters marked by the ravages of time (The City Arraigns). The similarly imaginative purport have his nightmarish microlandscapes full of bizarre web-like shapes or beat-down grass. (The Plagued Land, Wreck). His interest in the surface structure remain the distinguishing characteristic of his work although an object had been gaining an increasing significance in his photographs. Another such fixed feature of his work is his concern for anything that expresses the passing nature of time. Indespensable part of Kuklík´s work is created by the photographs of landscapes, especially those of the Bohemian Forest.
Deutsch
Karel Kuklík gehört zu den Fixsternen am Himmel der tschechischen Fotografie. Jan Kříž verfolgt in der Monographie die Entwicklung seiner Schöpfung im Laufe der letzten 40 Jahre. Zum ersten Mal kann man Karel Kuklík in der Prager Gruppe der Textur-Abstraktion in den 60-er Jahren kennenlernen. Mit eigener Poetik fotografierte er geheimnisvolle Schlupfwinkel der Stadt und von dem Zahn der Zeit angefressene Fassaden (Die Stadt klagt). Ähnliche imaginative Stimmung war bei den gruseligen und von bizarren Spinnennetzformen und gesenktem Gras überfüllten Mikrolandschaften spürbar (Die kontaminierte Landschaft, Das Scheitern). Das Interesse an der Oberflächenstruktur ist auch für seine weitere Arbeit charakteristisch, obwohl sich Objekte in seiner Schöpfung immer mehr durchsetzen. Auch von dem Interesse an allen Aspekten, die die Vergänglichkeit widerspiegeln, ist sein Werk geprägt. Einen weiteren merkwürdigen Teil seiner Schöpfung stellen die Landschaftsfotografien, besonders aus dem Böhmerwald.
