Kejklíři léta

Přečtená

Ondřej Netík je autorem, kterého čeští čtenáři již znají: jeho trilogie Sanatorium podvržených (Zelený skřítek a děvčátko jménem Diana, Meluzína, dívka jménem Ema a Tanečnice, věc názvem Sined) vzbudila zájem řady čtenářů. Podobně jako předchozí knihy i Kejklíři léta balancují na pomezí různých žánrů, je to cesta do zvláštního světa symboliky, snových představ a dětsky nedětské fantazie. Konečně autor sám sebe označuje za filozofa a mága, optimistu i snílka, komedianta a vypravěče. Rád si pohrává se slovíčky, už samotný obsah knihy je napsán formou verše: Léto – (11) Zamilovaný (16) Hledá (24) Křišťálovou (35) Růži (43); Deštivá noc – (53) Paprsek (66) Marně (74) Bloudí (79) Ztracenou (83) Ulicí (89); Slova (97) Básně (102), Pláčou (109) Pro lásku (117) Zamilovaných (129). Je to příběh o hledání a nalézání, o lásce a zamilovaných, o tajemstvích a tajemných místech, příběh na pomezí reality a snu, kde je dovoleno mnohé. Na rozdíl od chvějivé křehkosti příběhu jsou ilustrace v knize provedeny jistou a pevnou linkou, která čtenáře vrací zpět do reality všedního světa.