Jezdci nocí

Román Jaroslava Vejvody odehrávající se v období mezi rokem 1938 a současností. Hrdina, který své dětství a rané mládí prožil v tuhém režimu padesátých let a dospělý začal být v období let šedesátých, po sovětské okupaci odešel do exilu ve Švýcarsku, kde svoboda je vykoupena nelehkým bojem o existenci a zařazení do uzavřené společnosti. Po převratu v Československu vypravěč přijíždí, aby zjistil jednak, kdo byl jeho udavačem na STB, ale také to, že se nechce vrátit, neboť vlast i lidé v ní jsou mu příliš již odcizeni, je znechucen jejich zhrublostí, vulgaritou a obecně zaplivaností zdejšího prostředí i poměrů. Exil se tak stává vlastí jeho volby. K podobnému závěru dojde i dcera, která zkusila v Česku žít a pracovat jako učitelka. Česko se tak pro tuto rodinu stává jen jednou ze zemí, která tvoří Evropu v jednotě odlišností. Dějové linie mládí, drsné vojny, okupace, útěku, začleňování do společnosti v exilu a života v něm, zážitků z hrdinovy cesty do Prahy, zážitků další generace a zejména vypravěčových složitých hodnotících úvah nad dobou a společností se složitě proplétají, takže poněkud (značně) komplikují orientaci v textu.