Nitky času

Klíčová osobnost poválečného světového divadla, režisér Peter Brook, vzpomíná ve svých pamětech na události, které určovaly jeho uměleckou dráhu - od šťastného dětství v rodině ruských emigrantů, přes dobrodružné divadelní i filmařské začátky ve válečném Londýně, ohromující rané úspěchy na poli operní i shakespearovské režie, až k experimentům, k nimž ho v šedesátých a sedmdesátých letech přivedla jeho neumdlévající touha dobrat se nejhlubších kořenů divadla. V knize nechybí vzpomínky na setkání (ale i tvůrčí střety) s velkými osobnostmi poválečného evropského divadla (např. S. Dalím, L. Olivierem, G. Jacksonovou, J. Moreauovou). Nejcennější na Brookově autoportrétu je však sám pokus o záznam vlastní vnitřní cesty hledajícího umělce.