Autoři upozorňují na skutečnost, že v ČR není v současnosti standardně užívána obecně uznávaná neurologická diagnostika kojeneckého věku zpracovaná prof. Vojtou, a proto není samozřejmostí ani vhodná a včasná terapie. Za dostatečně včasné zahájení terapie se ve světovém měřítku považuje hranice prvního roku dítěte, podle prof. Vojty to však znamená prodlení. První pohyby novorozence začínají na podkladě genetického základu jako reakce na podněty z okolí, jsou přejímány vyššími centry nervového systému, a tak velmi záhy vzniká nová účelová složka pohybu. Do pohybu novorozence s postižením CNS, který není včas odeslán k vhodné terapii, se postupně zařazují náhradní pohybové modely. Dojde k jejich patologické fixaci a další vývoj vzpřimování a vertikalizace bude ztížen až znemožněn. Reflexní lokomoce a volní pohyb tedy tvoří jeden funkční celek. Reflexní lokomoce však ve svém terapeutickém pojetí volní složku pohybu neguje. Autoři představují alternativu terapie: koncept posturálně motorického programování (PMP), navazující na Vojtovu metodu a principy vývojové kineziologie. Tento model byl zpracován nejprve ve Švédsku, později v ČR jako samostatný fyzioterapeutický koncept. Při vlastním cvičení v závěsném zařízení se klade důraz na dosažení a udržení polohy těla jako následného východiska pro další pohyb ve vertikální poloze. Cvičení na rozdíl od reflexní metody obsahuje prvky vědomého učení a v popředí celého cvičebního procesu je motivace pacienta. Cvičení se tak pro něj stává zábavnějším a lépe ho toleruje.
