Úprava zastavování tzv. bezvýsledných exekucí obsažená v § 55 odst. 7 až 13 zák. č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) byla doposud svým obsahem v některých částech považována za protiústavní, protože výslovně odpírala exekutorovi nárok na jeho náklady exekuce v exekučním řízení, ve kterém je povinný nemajetný. Na tento stav reaguje zákonodárce zákonem č. 255/2023 Sb., který zejména upravuje výši paušální náhrady nákladů exekuce za úkony spojené se zastavením exekuce podle podmínek § 55 odst. 7 až 13 ex. řádu.
Autor v komentáři představuje odborný pohled na problematiku zastavování tzv. bezvýsledných exekucí. V této souvislosti ale nezapomíná ani na rozbor praktických dopadů aplikace tohoto zákona do činnosti soudních exekutorů, soudů a účastníků řízení.