Pokoj posypaný pylem

Útlá próza, dílo třiadvacetileté autorky, je do značné míry autobiografickou reminiscencí vlastního dětství a mládí naplněného pocity bezprizornosti, nejistoty a hledání záchytného bodu. Zaujala jako působivá generační výpověď dětí, jejichž rodiče daly přednost vlastní volnosti před usedlým měšťáckým životem. Dětí, které se posléze musejí samy vyrovnávat s vyvržením do nesrozumitelného světa, do světa také dospělých, a hledat si v něm své místo.

Hrdinka Jo má po maturitě a stojí před volbou, co se sebou dělat dál. Studovat se jí nechce, pracovat neví jak. Řešení zkusmo hledá v odchodu od otce, u něhož strávila celé dětství, k matce, kterou v podstatě nezná. Co si od toho slibuje, sama neví. Ocitá se čí dál víc v souběhu událostí, které nepřivodila, ale musí se k ním nějak postavit, jimž se chce nějak vyhnout, ale nejde to. Bloumá a bloudí neznámým městem, neznámým životem, propadá čím dál větší touze odejít, ale není kam. Metaforiku působivého příběhu umocňuje postava kamarádské violoncellistky, rekvizita akvária s dravými rybičkami i čerstvě napadlý bělostný sníh.

Zoë Jenny (narozena 16. března 1974). Dcera švýcarského nakladatele a malířky prožila dětství v Řecku, ve švýcarském Tessinu a v Basileji. Její literární debut, próza Pokoj posypaný pylem (1997), ji rázem vynesla mezi nejuznávanější švýcarské spisovatele. V průběhu jednoho roku vyšla v osmi, do současnosti v dvaceti pěti vydáních a prodalo se jí přes čtvrt milionu výtisků. Žije od r. 2003 v Anglii a v r. 2010 má vyjít román The Sky Is Changing.