Zelený čaj Green Valley, sypaný
Čaj vzniká zpracováním listů čajovníku. Z botanického hlediska je čajovník (lat. Camellia sinensis) stálezelený keř, dorůstající v přírodě do výšky 5 až 15 metrů, výjimečně až okolo třiceti metrů.
Na plantážích jsou keře udržované do výšky okolo jednoho metru. Umožňuje to pohodlnější sběr čajových lístků, mechanizaci sběru a zvyšuje úrodu.
Divoký čajovník rostl v jihovýchodní Asii, u hranic Číny a Indie.
Jako domestikovaná rostlina se pěstuje na mnohých místech s vhodnými podmínkami. Mezi země známe produkcí čaje patří
Čína, Indie, Pakistán, Irán, Srí Lanka, Taiwan, Japonsko, Indonésie, Nepál, Austrálie, Argentína a Keňa. Najvíce sa mu daří v monzunovém podnebí v subtropickém a tropickém páse, roste na kyselejších půdách, od hladiny moře až po
nadmořské výšky okolo 2 500 m.
Listy čajovníku jsou dlouhé od třech do dvacetipěti centimetrů a široké mezi jedním až deseti centimetry.
Dospělé listy jsou hrubé, hladké a kožnaté, s krátkou stopkou. Čajové listy sa většinou sbírají několikrát do roka, v některých oblastech prakticky celý rok. Lístky se sbírají podle takzvaných sběrových formulí určujících, kterou část výhonku odštípnout.
Obvykle jsou cennější mladší a menší lístky u špičky výhonku a pupenu. Kvalitnější čaje jsou vyráběné jen z vrchních dvou lístků a pupenu.
Další zpracování se děje různými způsoby, které vedou k různým „druhům“ čaje.
Základním faktorem je stupeň oxidacie (často se využívá z chemického hlediska nesprávný název fermentace).
Tradiční je dělení do čtyř základních skupin:
Zelené čaje: listy se mechanicky naruší, ale oxidace je rychle ukončena působením tepla. V Číně se na ukončení oxidace obyčejně využívá sušení na páře, v Japonsku převládá sušení na slunci, případně teplým vzduchem. Zpracování je ukončené jeden až dva dny po sběru.
Oolongy (vyslov úlong, taktéž modrozelené, polozelené čaje) – tvoří přechod mezi zelenými a černými čaji. Často se při přípravě provoní květy, například orchideou, osmanthem.
Černé čaje (taktéž červené čaje, tento název se pro barvu nálevu používá hlavně v Číně): listy se mechanicky naruší, oxidace se nechá úplně proběhnout. Zpracování trvá týden, ale i déle. Velmi výrazný rozdíl je mezi ortodoxním ručním zpracováním a plně mechanizovanou výrobní metodou CTC (Crush, Tear, Curl), kterou vzniká drcený substrát vhodný do čajových pytlíčků. Ve střední Evrope (a „západní civilizaci“ všeobecně) je historicky najoblíbenější právě černý čaj.
Pu-erh: je dvojnásobně oxidovaný čaj, který se nechává 'odležet' často i po dobu několika let. Čím je pu-erh starší, tím bývá více ceněný, přičemž nezřídka se prodává i 15 až 20-letý. Vyznačuje se plnou, zemitou chutí. Pravděpodobně má na organismus pozitivní a mírně léčivé účinky.
Bílý čaj: vyrábí se jen z pupenů a horních lístků. Ty nepřechází mechanickým zpracováním ani oxidací. Bílý čaj je téměř bezbarvý a pokladá se za nápoj gurmánů.
