O duši medika

Sborníček vzpomínek a úvah lékařů a lékařek, již zastupují prakticky všechny generace v profesním věku a téměř celou medicínu v její rozmanitosti, je pokusem postihnout proměny študákovy duše, kam až paměť živých sahá. Donedávna tuto službu plnily většinou paměti slovutných profesorů z pera jediného autora. Vzpomeňme na Vondráčka či Charváta, z emigrantské generace nedávno též Poupy či Jirounka. Zde předkládané rozličné kratší pohledy však umožňují střídat optiku a tedy záběry zblízka i zpovzdálí, ostré či matnější, barevné či blednoucí. Zachycují jak osobní radosti a strasti, tak neradostné dějiny naší země, jak se promítaly do duší a charakterů těch, kteří se rozhodli věnovat službě nemocným lidem. Při bližším prozkoumání ovšem přinášejí některé kapitolky více otázek než odpovědí, a v tom je možná jejich přitažlivost.
Za dobu, kterou knížka mapuje, se proměňovala nejen študákova duše, ale - a to zejména - celá soustava péče o zdraví obyvatel. Dělo se tak nejenom pod vlivem místních poměrů, ale i globálních změn, k nimž dochází v souvislosti s proměnami historickými, politickými a ekonomickými.