Školní zralost

Publikace Školní zralost je určena rodičům a pedagogům, kteří pomáhají rozvoji předškolního dítěte v těchto oblastech:

- vizuomotorika, grafomotorika
- řeč
- sluchové vnímání
- zrakové vnímání
- vnímání prostoru
- vnímání času
- základní matematické představy

Publikace Školní zralost autorské dvojice Jiřina Bednářová – Vlasta Šmardová doplňuje ucelenou řadu odborných materiálů, které v poslední době autorky publikovaly, a završuje svým pohledem otázku vývoje a diagnostiky dítěte v předškolním věku. Ústředním tématem je školní zralost / připravenost, autorky se snaží alespoň rámcově seznámit čtenáře se všemi důležitými faktory ovlivňujícími dosaženou vývojovou úroveň dítěte před vstupem do školy a i možnou korespondencí s problémy ve školním věku, jsou-li v daných oblastech určité deficity.

Čtenáři a uživateli budou v první řadě rodiče, neboť se dozvědí, jaká jsou kritéria školní zralosti / připravenosti, jak pracovat s dítětem před vstupem do školy, a pokud se chtějí ujistit, že jejich potomek splňuje vývojové ukazatele před nástupem do školy, naleznou zde jednoduché diagnostické úkoly. Tímto tématem se odborně zabývají školská poradenská zařízení (pedagogicko-psychologické poradny, speciálně pedagogická centra). Cílem publikace jistě není to, aby si rodiče nebo vychovatelé jednorázově provedli u dítěte komplexní diagnostiku sami. Publikace jim naopak dává prostor, aby se dlouhodobě zabývali podněcováním dítěte v době přípravy na nástup do školy a aby měli základní informace o tom, co by mělo dítě umět a zvládnout mezi pátým až šestým rokem věku. Záměrem autorek rovněž je, aby dospělí byli včas upozorněni na některé vývojové obtíže a včas vyhledali odbornou pomoc poradenských zařízení, například při posouzení, zda by mělo dítě do školy nastoupit, případně při zařazování do edukačně-stimulačních skupin či intervenčních programů.

Publikace by mohla dobře sloužit i učitelkám mateřských škol. I ony se zabývají otázkou, co je ještě třeba dále trénovat v posledním roce před nástupem do školy, ve kterých oblastech má dítě menší či větší problémy, opakovaně třeba i u dětí s odklady školní docházky.

Inspirací může být ale také pro samotné školy – jak učitele elementaristy, tak například pracovníky školních poradenských pracovišť, zejména při řešení zápisů do 1. tříd, které jsou pojaty více odborně a diagnosticky než společensky.

Ti, kteří se s publikacemi autorek již seznámili, vědí, že jejich diagnostické přístupy jsou poměrně jednoduché, jsou formou jednoduchých škál, bez důrazu na normativní přístup. Autorky diagnostiku ale nepojímají jako „nálepkování“ dětí, nýbrž posouzením individuálních zvláštností každého dítěte budují základy pro navazující práci s ním, pro zajištění odpovídající vzdělávací nabídky a vhodného pedagogického vedení.

Autorky opakovaně uživatelům připomínají důležitý princip, že diagnostika není jednorázovou záležitostí, že i dítě před nástupem do školy je ještě ve svých výkonech závislé na okamžitém nastavení a vyladění. Korigovat různá zkreslení (neschopnost či nezájem se v daném okamžiku požadovanou činností zabývat) by mělo napomoci opakované sledování dítěte.