Publikace je zaměřena na počátky moderního zneužívání drog v českých zemích a na psychoaktivní látky, které významně ovlivňují i současnou drogovou scénu - tedy na kanabinoidy, opiáty a kokain. Užívání drog tvoří nedílnou součást středoevropské kultůry již od pravěku, avšak konzumace haluciogenních látek obsažených v různých rostlinách (především máku a konopí) zůstávala po celý středověk a ranný novověk okrajovým jevem. Požitkové užívání se soustředilo na alkoholové drogy, s nimiž souvisí rozvoj tradiční pijácké kultůry. Na tyto širší historické souvislosti a impulsy (lidové léčitelství, černá magie a čarodějnictví, alchymie, herbáře a počátky moderní botaniky) upozorňuje úvodní část monografie (I. Počátky drogového problému v českých zemích). "Moderní" formy abúzu drog jsou sledovány od druhé poloviny 19. století, kdy byly na českém území poprvé zaznamenány případy opiofagismu (pití opiové tinktury) a závislosti na morfinu. Až do rozpadu Rakouska-Uherska nebylo zneužívání drog považováno za vážnou společenskou hrozbu. Tyto názory mnohdy přetrvávaly i po roce 1918 kdy se československo v souvislosti s prudkým nárůstem kokainismu stalo nejen zavedeným drogovým odbytištěm, ale i důležitou tranzitní zemí při nelegálním mezinárodním obchodu s drogami. Jednotlivé kapitoly, do niž je tato část práce rozdělena (II. Plody průmyslové revoluce, III. Drogy v nezávislém Československu)., vždy obsahují rozbor mezinárodní situace, která drogové prostředí v českých zemích významně ovlivňovala, popis a analýzu české drogové scény v daném období, rozbor legislativních a administratifních opatření ze strany státních orgánů a přehled nejduležitějších drogových případů a záchytů.
