Dlouho očekávaný román Jiřího Stránského vypráví o osudech několika generací dvou českých rodů – Kohalských a Rommů – s jejichž svobodomyslností, podnikavostí a šlechtictvím... Číst víc
Vycházíme z průměrného údaje o rychlosti čtení 230 slov za minutu, od knihy ke knize a od čtenáře ke čtenáři se to však může lišit.
Dlouho očekávaný román Jiřího Stránského vypráví o osudech několika generací dvou českých rodů – Kohalských a Rommů – s jejichž svobodomyslností, podnikavostí a šlechtictvím ducha se nemohla smířit ani nacistická, ani komunistická totalita... Číst víc
Pevná vazba s přebalem
Čeština
Vyprodané
Mrzí nás to, všechny kusy tohoto titulu se už bohužel prodaly a nemáme ho na skladě my ani distributor :( Teoreticky ale můžete mít štěstí v některých jiných obchodech, které ještě neprodaly poslední kusy.
Mrzí nás to, všechny kusy tohoto titulu se už bohužel prodaly a nemáme ho na skladě my ani distributor :( Teoreticky ale můžete mít štěstí v některých jiných obchodech, které ještě neprodaly poslední kusy.
Dlouho očekávaný román Jiřího Stránského vypráví o osudech několika generací dvou českých rodů – Kohalských a Rommů – s jejichž svobodomyslností, podnikavostí a šlechtictvím ducha se nemohla smířit ani nacistická, ani komunistická totalita. Román vychází z osudů autorovy rodiny a také zachycuje životní příběhy mnoha muklů (mužů určených k likvidaci), s nimiž se Stránský setkal v kriminálech padesátých let. Skutečné postavy a osudy se v knize prolínají s fiktivními.
Máte o knize více informací než je na této stránce nebo jste našli chybu? Budeme vám velmi vděční, když nám pomůžete s doplněním informací na našich stránkách.
Hodnocení
5,0 / 5
1
0
0
0
0
Čtenářské recenze
Stanislava Adámková
Ověřený zákazník
12.4.2016
Deník Anne Frankové, Děti Ireny Sendlerové či knížky o osudech obyčejných lidí z osady Ležáky či obce Lidice, jsou pro většinu českého národa velmi dobře známé. Vždy jsem obdivovala ty, kteří dokázali psát o tom, co prožili ve válce. Vím, že pro přeživší oběti není vůbec jednoduché psát o těžkostech, které si pro ně život nachystal. A právě proto si takových lidí a jejich životních příběhů nesmírně vážím – svoji bolestnou minulost by jistě každý, kdo si tímto peklem prošel, nejraději zamkl ve své mysli a klíč zahodil někam hodně daleko, kde jej nikdo nenajde.
Naše generace si nedokáže to, co prožili naši praprarodiče i prarodiče vůbec představit. Mluvit a natožpak psát o „tom“ vyžaduje velké úsilí a pokaždé, když se mi do rukou dostane knížka s tímto tématem, držím ji ve svých rukou jako jakýsi „poklad“, který v sobě ukrývá utrpení, bolest, dojetí, nesmírnou lítost, ale i radost. Ano, i ti, kteří v oné době poznali jen nelidské zacházení, zoufalé a beznadějné dny i noci, strach z následujících dní a neutuchající obavy o své blízké, zažili i „radost“ – obyčejnou radost, která tkvěla v naději a víře. O víře – onomu prostému slovu s obrovským významem – psal ve své knížce „Oblouk“ i Jiří Stránský – spisovatel s velkým „S“, který svými vzpomínkami ukazuje zejména mladé generaci čtenářů, jaké to bylo pro něho, ale zejména pro jeho blízké narodit se a hlavně žít v oné nezáviděníhodné době, ve kterém VÍRA znamenala naději a lepší zítřky.
„Chci, aby – jako ve všem, co jsem napsal či vyslovil – byly věci i činy nazývány pravými jmény. Chci, aby všichni byli konečně natolik svobodní, že už nikdy nebude třeba mít mezi sebou a minulostí onu nesmyslnou tlustou černou čáru. Aby si byli jisti, že žádná taková čára není a nikdy nebyla.
Protože svou minulost potřebujeme. Nejen kvůli své přítomnosti, ale i její budoucnosti.
K tomu ať nám pomáhá nejen Bůh, ale i všechno či všichni, v něž věříme.
Protože bez té jakékoliv víry bychom bývali své otroctví nepřežili.
A nemohla by vzniknout tahle knížka.
(Oblouk, str. 11)
Stránského knížky jsou především o obyčejných lidech, kterým se druhá světová válka připletla do cesty, a z níž již pro některé z nich nebylo návratu.
Další knížka pana Stránského mě utvrdila o jeho vytříbeném vypravěčském talentu, psychologické vykreslenosti postav i zajímavým námětům a zároveň i přesvědčila o tom, že si v brzké době musím přečíst další jeho knihu. Protentokrát jsem se rozhodla pro knížku „Oblouk“, která vypráví o pohnutých osudech českých rodů Kohalských a Rommů. Životní příběhy několika generací obou rodů sledujeme v dlouhém časovém pásmu. Zapamatovat si a hlavně si uvědomit, kdo je kdo, mi dalo dost zabrat. Knížka je jmény opravdu přeplněna, ale to samozřejmě nijak neznehodnocuje její kvalitu. Počtem jmen i jednotlivých životních příběhů by klidně mohlo vzniknout několika set stránkové dílo.
Knihy s tímto žánrem rozhodně nejsou žádnou oddechovou a už vůbec ne lehkou četbou, ale jsem pevně přesvědčena, že pokud si na takové „příběhy“ uděláte čas, poskytnou vám skvělý literární zážitek. V „Oblouku“ jsem mj. uvítala i autobiografické rysy, které mnohé z příběhů obou rodů nesou.
Stejně jako v každé generaci, tak i v těch z „Oblouku“, se střídají různé životní příběhy – radostné i méně radostné, ale i dojímavé a tragické – takové, kterým do cesty vstoupila válka a nacistická a komunistická totalita.
Ač většina Stránského knih sleduje především tragické osudy lidí, nechybí v nich inteligentní, jemný smysl pro humor ani optimismus a dobrá nálada. Pevně věřím, že knížky Jiřího Stránského ve vás zanechají výrazný čtenářský zážitek.
Víte o novém čtenářském profilu?
Chtěli byste si prohlédnout všechny své recenze na jednom místě a podělit se o ně s ostatními čtenáři? Aktivujte si čtenářský profil, kde můžete zvyšovat svou knihomolskou úroveň.
