Past na královnu

Přečtená

Více o knize

Pro malou Žofii si přijede protřelý strýc, aby z ní vychoval dámu a výhodně ji provdal. Netuší, že se do ní zamiluje sám český král! Ale dvorské intriky a výbušná Václavova povaha hrozí udusit počáteční okouzlení. Mladičká královna musí využít všechen svůj diplomatický um, aby si své postavení i lásku udržela.

Číst víc

Naše katalogové číslo

1844859

Počet stran

316

Vazba

pevná vazba

Rozměr

135×205 mm

Hmotnost

400 g

Rok vydání

2009

Edice

Klokan

Styl

historický

Jazyk

čeština

Nakladatel

Alpress

Kategorizace

• Knihy
• Beletrie

Našli jste chybu nebo škodlivý obsah? Dejte nám, prosím, vědět!

Nahlásit chybu nebo škodlivý obsah

Máte o knize více informací než je na této stránce nebo jste našli chybu? Budeme vám velmi vděční, když nám pomůžete s doplněním informací na našich stránkách.

Hodnocení

5,0 / 5

1 hodnocení

	1
	0
	0
	0
	0

Jak se líbila kniha vám?

Přidat recenzi

Čtenářské recenze

Eva Zajícová

Neověřený nákup

10.10.2009

Smyslná a kacířská královna?

Tento příspěvek prozrazuje důležité momenty děje, proto je skrytý, abychom vám nepokazili zážitek ze čtení.
Přejete si ho zobrazit? (měla jsem možnost číst tuto knihu již v rukopise, neboť se s autorem dobře znám :-) A myslím, že jde zatím o nejlepší z jeho doposud vydaných historických románů.)
O Žofi Bavorské, druhé ženě krále Václava IV., máme většinou zkreslené představy. Pro historiky je jen jakousi epizodní figurkou v pozadí hektických událostí přelomu 14. a 15. století. Také romány či filmy ji líčí buď jako naivní a rozmařilou krásku, nebo naopak jako vážnou a zbožnou paní, která chodí do Betlémské kaple poslouchat kázání Mistra Jana Husa. Jaká byla tato královna ve skutečnosti?
Z útržkovitých zpráv, roztroušených v různých dobových dokumentech, vyplývá, že šlo o mimořádně vzdělanou a inteligentní ženu, kterou již v raném mládí poznamenal problematický vztah k rodičům. Její otec, vévoda Jan Mnichovský z rodu Wittelsbachů ji dal na vychování ke svému bratru Fridrichovi, jenž vládl na bavorském hradě Landshutu a proslul jako vynikající diplomat, intrikán a svatební dohazovač. Strýc Fridrich patrně moc dobře věděl, proč s sebou vzal sice teprve třináctiletou, ale velmi půvabnou a chytrou Žofii na diplomatickou cestu do Čech. Potřeboval totiž získat krále Václava IV. jako spojence proti svazu rýnských měst. Doufal, že přítomnost půvabné dívky naladí českého krále příznivěji. A dopadlo to lépe, než očekával: čerstvý vdovec Václav se do mladičké bavorské vévodkyně zamiloval. Svatba se konala hned následujícího roku.
Mladá královna se nám jeví jako renesanční milovnice života, vášnivá tanečnice (zachovala se skandální zpráva o tom, jak během hostiny na Karlštejně tančila s rakouským vyslancem na stole), milovnice knih (společnou „svatební“ bibli si nechal královský pár vyzdobit eroticky dráždivými obrázky nahého krále a královny!) podporovatelka umění, ale i schopná manažerka, která pozvedla k prosperitě svá věnná města a neváhala vést „soukromou válku“ s odbojnými šlechtici a v neposlední řadě podporovatelka charity a sociální pomoci vdovám, sirotkům a starým lidem. Mnohdy ve skrytu držela otěže vlády za psychicky labilního krále Václava IV. Snažila se ho smířit s arcibiskupem Janem z Jenštejna i s českou šlechtou, jenže to bylo nad její síly. Později se stala oddanou stoupenkou Mistra Jana Husa, dokonce se kvůli tomu rozešla ve zlém se svojí rodinou. Po Husově upálení právě ji považoval papež za „nejnebezpečnější kacířku v Čechách“. Její příklon ke katolíkům a králi Zikmundovi považují „ideologičtí vykladači husitství“ za zradu. Ona však své ideály nezradila; pouze rázně odmítla husitský extremismus, spojený s násilím a ničením. Po smrti svého muže převzala vládu jako „vladařka“ a měla za úkol zastavit chaos v zemi. Postavila proti husitským radikálům silné vojsko a dokázala je přinutit, aby opustili Prahu. Dá se říct, že byla jediná, kdo „porazil Žižku“.
Život této vzdělané, ambiciózní a krásné ženy byl vskutku plný šokujících protikladů. Musela se vyrovnat s podivným vztahem k otci, strýci a manželovi, popletla hlavu mnoha mužům (za její tajné milence byli považováni hofmistr Jíra z Roztok, nejvyšší purkrabí Čeněk z Vartenberka a dokonce i švagr Zikmund, nemluvě o zvlášť důvěrném vztahu s Janem Husem) a její vítězství byla vykoupena mnoha prohrami.
Ve svém románu, napsaném formou fiktivní Žofiiny zpovědi, se zkušený autor Otomar Dvořák pokusil o vylíčení jejího života od dětství a romantického období dospívání, kdy byl strýcův hrad Landshut centrem rytířské kultury a umění „pěvců lásky“ minnesängrů, přes tajemnou atmosféru křivoklátských lesů, kde mladičká Žofie poznává vášnivého lovce Václava, až po hektický život v centru země, v gotické Praze, kde je zatažena do zrádné sítě dvorských intrik. Vztah královských manželů málem končí rozkolem – ale vražedný pokus otrávit krále Václava, je opět sblíží. Manželé k sobě najdou cestu, založenou na hlubším vzájemném pochopení.
Tento „happy end“ byl ovšem jen dočasný, a proto autor pracuje na další knize, která bude volným pokračováním Žofiiných osudů, a dovede je až k oněm posledním rokům, které trávila uprostřed bouře husitských válek jako exulantka v Prešpurku (dnešní Bratislavě).
V životním příběhu královny Žofie Bavorské se Otomar Dvořák snaží odhalit, co této ženě pomohlo překonat na křehké bárce osudu ono rozbouřené moře intrik, zrad, zákeřných vražd, šílenství, nepochopení a válek. Předpokládá, že to byla především její nezměrná vůle, s níž se snažila vybudovat své království lásky a štěstí. A nejen pro sebe, ale i pro českou zemi. Číst víc

---