Neklid

Člověk jako zbytek dohořívající mezi jinými zbytky. Jako to, co zůstane, když sám sebe zničí vyčerpáním všech forem života, vytěsňováním smrti, totalitou morálky s plným žaludkem a kultem hygieny. Špinavým šrotem polámaných veršů, osamělých názvů bez knih, obsesivních úvah, rozbitých vět a nedokončených slov Cédric Demangeot jasnozřivě popisuje stav současného ne-světa a zároveň mu vzdoruje. Záznamy vznikaly jakoby mimoděk, na okraj. Jak jinak, když pouze na okraji, mimo dohled, si život ještě dokázal uchovat svou pravou chuť. Kdo čte Neklid, hltá člověka