Ve sněhové závěji

Z tmavomodrého zimního nebe září měsíc a třpytí se miliony hvězd, keře a stromy stojí tajemně a tiše jak obrovské studené krystalové květy – bez barvy, bez vůně – ale přece krásné. To je čas zimy, čas vánočních svátků. Jiné příběhy, v jiné době, ale přece ve své podstatě tak podobné těm dnešním. Stejně mrazí, stejně zahřejí, stejně nám umí otevřít srdce. Tak nám je předkládají oblíbení autoři první poloviny minulého století.