Málokterý filosof 20. stol. budí tolik nadšeného obdivu i zlostného zatracování jako Julius Evola (1898 - 1974). Tvrdá kritika mu dodnes vytýká především jeho fašistickou minulost a to, že se jeho poválečné dílo, odmítající současnou kulturu Západu jako úpadkový produkt liberalismu, ekonomismu a konzumního způsobu života stalo biblí pravicového terorismu.
Tato publikace předkládá nejprve vědecko-empirické poznatky o dané látce, poté se autor věnuje problematice kulturně srovnávací a náboženské problematice lidské sexuality a dospívá až k jejímu transcendentnímu jádru, vyjádřenému znakem posvátnosti a iniciační funkcí. Proti pandemii fyzického sexu na Západě a konzumnímu hédonismu staví téma sakrální stránky lidského sexu. Evola ve své knize ukazuje skutečnou metafyzickou podstatu sexu a současně ztrátu jeho plnosti v bídě sexuálního života Západu. Je to velká a hluboká konfrontace sexu jako nástroje prchavé rozkoše a sexu jako posvátného fenoménu, který i jako takový lze prožívat v míře dalece přesahující jeho orgiastický vrchol.
