V blízkosti indicko-nepálských hranic, téměř na dosah od majestátní osmitisícovky Kančendžengy, žije osamělý soudce ve výslužbě Džémúbháí Popatlal Patel se svým kuchařem. Studoval v Londýně ještě před druhou světovou válkou, poznal imperiální mocnost v dobrém i špatném. Jeho život je nyní velice prostý a stereotypní, starý muž je zahořklý a od světa už nic neočekává. Vše se mění ve chvíli, kdy se na prahu zjeví jeho vnučka Sai, sedmnáctiletá dívka, která ztratila rodiče a byla vychována anglickými řádovými sestrami. Do té doby mnoho ze skutečného života nepoznala, není tedy divu, že se brzo spustí se svým nepálským učitelem. Jejich vztah ovšem ukončí levicové povstání v Nepálu. Po pár měsících ji začne přitahovat kuchařův syn Bidžu, který odjíždí do Ameriky, země, kde "každý má televizi a účet v bance". Později pochopí, že ať se bude snažit sebevíc, zůstane vždycky ilegálním přistěhovalcem, co ostatním smrdí.
Kiran Desai spojuje dva světy - indickou realitu osmdesátých let, poznamenanou anglickou kolonizací, a každodenní skutečnost anglicky mluvícího světa. Autorka vnímá svět s nadhledem, s nímž popisuje i bolestivé stránky indických dějin. Výjimečný je její smysl pro humor, nadsázku a ironii (připomínající Salmana Rushdieho) stejně jako poetické kouzlo jejího vyprávění (podobnost s Arundhatí Roy).
Román, za který autorka získala roku 2006 Booker Prize, přináší poněkud jiný pohled na Indii, než na jaký jsme zvyklí. Snaží se odpovědět na otázky spojené s náboženstvím i na problémy rasové stejně jako na skutečnost, jaké to je být emigrantem. Dědictví ztráty je pozoruhodným příspěvkem ke stále aktuálnímu tématu Východ, Západ.
