Do povědomí současného světa vstoupila polynéská kultura skutečně v ne zcela přesné, nepravdivé podobě. Podobě formované jednou dezinformací, podruhé romantickými, avšak málo pravdě odpovídajícími představami. A stejně zkreslené představy, jaké mají mnozí naši současníci o této kultuře, mají o Polynésanech a Polynésii obecně.
Je zcela nesporné, že polynéská kultura je takřka zcela neznámá. Konkrétní informace o ní nahradily opět jen představy. Představy o překrásných ženách Havaje a Tahiti, představy o sladké polynéské hudbě. Hudbě, jíž je přisuzována podoba, v jaké ji vysílají komerční rozhlasové stanice, představy o až exaltovaném erotickém životě na těchto "ostrovech lásky". Prostě - představy, představy a znovu představy - voňavé, lákavé, nádherné. Ale přinejmenším hodně nepřesné. Zajisté je polynéská hudba líbezná, zajisté jsou zdejší ženy krásné. A zajisté i lásce, erotickému životu se lidé v Polynésii oddávají vděčně a bez zbytečně předstíraného ostychu.
Toto všechno však není samozřejmě celý úhrn, celý obraz polynéské kultury. V jejím mozaikovém obraze, stejně jako v mozaikovém obraze každé jiné kultury zeměkoule, a v obraze skupiny, která ji vytvořila, je celá řada sklíček. A teprve z desítek a stovek článků této mozaiky je možné složit celý obraz, který by se tedy mohl a měl jmenovat: "Polynésané, Polynésie, polynéská kultura".
