Milenci královen

Přečtená

Láska kvete nejen v každém věku, ale i v každém prostředí. Není tedy divu, že si našla cestičku i do komnat královen - ovšem v tomto případě šlo o lásku k jinému muži než ke králi.
Manželství sjednaná z politických důvodů nebo ze sobeckých zájmů třetí strany bývala již v zárodku předurčena k nezdaru. Nesourodé svazky mezi lidmi nezřídka propastně rozdílných povah i citových či tělesných potřeb si o nevěru přímo říkaly. "Neuplyne hodina, abych nezatoužila po Vaší smrti a nepřála Vám provaz...," napsala například oduševnělá Markéta Luisa manželovi v roce 1680.
Ovšem smrt v případě cizoložství čekala spíše ženu a nejedna královna za své milostné vzplanutí skutečně zaplatila životem. Vždyť anglický král Jindřich VIII. neváhal popravit hned dvě manželky.
Na druhou stranu se však našly i panovnice prozíravé a silné, které si prosadily svou. Když si portugalská královna Marie Františka začala románek se švagrem, dvořané jim tleskali, protože politické frakce tak měly možnost zbavit se impotentního krále Alfonse. Z Kateřiny Veliké si sice poddaní kvůli jejím mladým milencům tropili posměch, nikdo však neměl zájem svrhnout ji z trůnu, protože Rusko za její vlády prosperovalo.
Autorka lehkým perem a s mnoha barvitými detaily popisuje osudy žen, které sice žily v bohatství, mohly si dopřát přepychové róby i nejvybranější pochoutky, hovět si ve velkolepých palácích, procházet se v nádherných parcích a užívat si okázalých radovánek, přesto mnohdy trpěly pocitem, že jejich život je prázdný. Toužily po lásce a porozumění v atmosféře lhostejnosti a chladné vypočítavosti.