Ludvík XIV. - král Slunce, velkolepý vládce, obávaný i obdivovaný panovník - je přímo ztělesněním vrcholného období francouzské monarchie a její slávy. Jeho osudy, válečné výboje, milostná dobrodružství i neskutečná nádhera královského dvora dosud fascinují nejen historiky, ale i filmové a literární tvůrce. Přesto nelze zastřít, že v jeho době panoval na venkově hlad, stát utrpěl finanční bankrot i vojenskou porážku a z jeho pojetí vládnutí vyklíčil zárodek pozdější revoluce, která smetla království a jednou provždy změnila historický běh světa. Jaký vlastně byl Ludvík jako člověk? Hluboce zbožný až pověrčivý, odvážný, tělesně zdatný, poživačný i rozmařilý, se slabostí pro něžné pohlaví a megalomanskými sklony. Právě pocit důležitosti a důraz na nedotknutelnost vlastní osoby ho vedly k agresivní politice jak na domácí, tak na mezinárodní scéně a existují svědectví, že nacházel potěšení v ponižování svých protivníků. Doba, kterou strávil na francouzském trůně, trvala neuvěřitelných sedmdesát dva let - od roku 1643 do 1715, kdy čtyři dny před dovršením svých sedmasedmdesátých narozenin zemřel. Bylo to období historického kvasu nabité událostmi a dramatickými zvraty a prodchnuté duchem oslnivé velkoleposti i dobrodružství, které nepřestávají vzrušovat ani po stovkách let.
