Umět talent rozpoznat a úspěšně a smysluplně jej rozvinout, vyžaduje citlivý přístup. Především od jeho nejbližšího okolí, tj. zejména rodiny a učitelů. V publikaci Odvaha k nadání čerpá Erika Landau, zakladatelka a vedoucí Institutu na podporu věd a umění pro děti a mládež na univerzitě v Tel Avivu a inspektorka Psychoterapeutického ústavu lékařské fakulty tamtéž, z mnohaletých zkušeností se vzděláváním mimořádně nadaných dětí. Na konkrétních příkladech ukazuje nutnost kreativního a především individuálního přístupu ke vzdělávání dětí, zabývá se obtížnou integrací nadaného dítěte do společnosti, či rolí rodičů při jeho výchově. Knížka tak zaujme všechny, kdo se s dětmi a jejich nadáním setkávají. Práce významné psycholožky Eriky Landau o kreativitě, nadání, hře, o možnostech v psychoterapii a výchově jsou psány velmi srozumitelnou a praktickou formou, o čemž svědčí i fakt, že byly přeloženy do osmi jazyků a jsou známy po celém světě. Odvaha k nadání je první knihou Eriky Landau v češtině, v překladu Ivany Vízdalové.
Byla jednou jedna devítiletá holčička. Hrála na klavír a uměla to moc dobře. Mela kamarády, přestože denně celé hodiny strávila klavírními cvičeními a oni si na dvore hráli na slepou bábu nebo na schovávanou. Přátele měla i v hudební škole. Jednoho dne se konala soutěž mladých klavíristů. Dívčina maminka byla nemocná a tatínek na služební cestě. Spolužáci a jejich matky byli v době soutěže k holčičce velmi milí. Pak nastala chvíle napětí. Bylo vyhlášeno jméno třetího výherce, pak toho, kdo se umístil na druhém místě. Děti si vyměňovaly rozrušené pohledy, maminky je hladily. Potom byl vyhlášen vítěz. Naše dívka vstala, zmateně zamířila k pódiu a převzala cenu. Ohlédla se do publika a hledala pár očí, se kterým by mohla sdílet svou radost a překvapení, nenašla však žádný. Přátelé klopili zrak, jejich matky mely najednou sevřené rty. Dívenka sešla dolů ke kamarádům, ale ti postávali ve skupinkách a nikdo si jí nevšímal. Už k nim nepatřila. Bylo jí z toho velmi smutno a začala nenávidět cenu, která z ní udělala opuštěného člověka. Proč jen jsem tu cenu dostala, přemítala. Cožpak ji potřebuji? Dívka v tu chvíli osaměla a dlouho zůstala sama.
Autor
