Básník bez jména

Ivan Fried (*13. 12. 1952) prochází pestrou životní poutí. Narozen v Praze, od 80. let se zabýval amatérským divadlem (Esence) jako dramatik, textař a herec, ve kterém nalezl malou oázu svobody. V roce 1995 dokončil dálkové magisterské studium na FSV UK v oboru žurnalistiky. Profesní život strávil posledních 25 let jako ředitel kulturní organizace. Jeho opravdovým posláním na tomto světě je být básníkem. Od zakoupení kytary v r. 2017 vystupuje i se svými písněmi, ovlivněn především setkáním s Karlem Krylem. Od roku 2013 žije v Neratovicích. Ivan Fried má dva potomky - dceru Magdalénu a syna Jakuba.
Číst Ivanovu poezii znamená procházet se v několika staletích a světových končinách najednou. Ivan čerpá z bohatého kulturního, literárního dědictví nejen Evropy (Shakespeare, Michelangelo), Ruska (vliv Bulgakova, Dostojevského), americké beatnické poezie - a k ní se vážící okouzlení buddhismem. Ivan dokáže tvořit také intuitivně a hravě („Poezie je chuligán/ tečka/ sláva je svatební vlečka...”). Dále jsme do výboru zařadili některé básně z dřívějších let (70.–80. léta), vyznačující se strohostí, úsečností, místy zase výrazně tíhnou k bluesové hudební scéně a jejím protagonistům („Proto jsem našel/ Američanku jménem/ Janis Joplin/ a řekl tohle je věc.”). Z průřezu padesáti let psaní a publikování (1969–2019, přičemž autor pokračuje) jsme vybírali do knižního debutu tak, aby bylo zastoupeno každé tvořivé období jako pestré tváře jednoho autora.