V prvním dílu "Moderní učebnice programování mikrokontrolérů PIC" jsme se seznámili s mikrokontrolérem, s jeho základní činností a s tím co potřebuje k tomu, aby pracoval. Ukázali jsme si nejpoužívanější část mikrokontroléru, I/O porty. Naučili jsme se úplným základům psaní programů. Seznámili jsme se se základní skupinou instrukcí. Nyní již pro nás není neznámým ani návrh obvodů pro připojení tlačítka nebo LED k mikrokontroléru. První nesmělé krůčky máme tedy za sebou. Nyní je již čas postavit se na vlastní nohy.
Čas jako tajemný čaroděj se více či méně jasně objevuje po našem boku kdykoliv hodláme použít mikrokontrolér. Provádění instrukce trvá určitou dobu. Čekání na stisk tlačítka nemusí trvat nekonečně dlouho. Bliknutí LED musí mít určitou délku, aby jej oko zaregistrovalo. Přenos dat z/do jiného systému probíhá pomocí různě dlouhých impulzů navazujících na sebe v určité časové posloupnosti. To je jen pár příkladů, kdy se bez čekání nebo kalkulace s časem neobejdeme. Proto se tato veličina jako červená nit bude vinout naší další cestou.
Mikrokontroléry mají ve svých pouzdrech implementováno mnoho velmi užitečných systémů, bez kterých by konstrukce zařízení byla mnohem komplikovanější. V prvním a druhém díle si "hrajeme" s mikrokontrolérem PIC16F84, který nalezneme v mnoha aplikacích. V tomto mikrokontroléru se nachází kromě I/O portů také čítač/časovač, systém přerušení i datová EEPROM. Poslouží nám i k pochopení stránkování pole registrů.
Vedle znalosti mikrokontroléru je stejně důležité pochopit filozofii práce s ním. Způsob reakce na události a řešení vzniklých situací. Ani v této oblasti zde nezůstaneme stranou a ukážeme si použití podprogramů, jak pracuje a co je systém přerušení a jak se pracuje s příznaky (flagy). Není třeba se bát, dostane se i na další instrukce, které jsme v prvním díle učebnice neprobrali. Jak je z anotace patrné, stěžejním tématem je čas – vytváření čekacích smyček, časovače a čítače, dále v učebnici najdete práci s podprogramy, příznaky, vysvětleno je přerušení, stránkování, přímé a nepřímé adresování, použití datové EEPROM a další…
Když úspěšně prostudujeme i tento díl učebnice, můžeme být na sebe pyšní. Postavili jsme se na vlastní nohy. Jsme schopni vytvořit jednodušší aplikace s mikrokontroléry.
Učebnice je opět psána distančním způsobem. Výuka je vedená tak, aby od samého začátku byl student motivován praktickými příklady všeho, co se právě učí. Vysvětlení činnosti je doplněno spoustou animací a konstrukcí tak, aby mohl pohodlně formou samostudia zvládnout a prostudovat potřebnou látku. Při použití ve škole možnost řízeného samostudia pomocí učebnice umožní učiteli individualizovat výuku podle potřeb studentů. Mnohem více času věnovat slabším studentům, připravovat složitější řešení pro nadané studenty. Více konzultovat a procvičovat látku. Výuka se tak stává efektivnější, účinnější a přístupná i širokým vrstvám studentů
