Bezdomovce dnes potkáváme v každém městě téměř na každém kroku. Jsou součástí naší společnosti již 30 let. Ale co o nich obyčejný občan ví, kromě toho, že po něm chtějí „drobáky“ na alkohol? Tato kniha je syrové a upřímné vyprávění bezdomovce, který žije na ulici 19 let. Chtěl žít obyčejný život, ale parta a kolegové v práci ho přivedli k alkoholu, kterého se pak už nedokázal zříct. Když přišel o práci a zradila ho přítelkyně, zůstal na ulici sám. Ve svém příběhu nám vysvětlí, jak to funguje ve společenství bezdomovců, jak mají rozdělené funkce, aby zabezpečili svoje životní potřeby.
Zavede nás do squatů, kde také funguje hierarchie a systém. Odhalí nám své pocity, když poprvé musel žebrat o peníze nebo jíst jídlo z koše a kontejneru. Poodhalí tajemství jízdy na černo a krádeží v supermarketech. Podělí se s námi o zážitky z hudebních festivalů, návštěv záchytek, nemocnic, úřadů a potravinových bank. Nabídne nám svůj pohled na pravidla v azylových domech a jiných sociálních službách a na to, jak by se mělo jednat s těmi, kteří zneužívají sociální dávky a jen natáhnou ruce pro další. Vysvětlí nám, po kolika letech již není možný návrat z ulice do běžného života. Představí svůj návrh na částečně vyřešení bezdomovecké situace ve svém rodném městě. Poté, co mu dal doktor tři roky života, přestal pít a snaží se najít klidné místo, kde by se důstojně dočkal konce.
Není to sebelítost a nadávání na společnost, je to vyprávění až na dřeň, bez obalu a bez rukavic, kterému nechybí humor a ani sebereflexe.
