Jan Koblasa (1932, Tábor) patří mezi výrazné osobnosti evropského sochařství 2. poloviny 20. století. Jeho expresivně symbolická, avantgardně orientovaná tvorba se rozvíjí již za studií na pražské AVU (1952-58). Spolu s několika mladými nespokojenci iniciuje tehdy založení "Klubu" (od 1957 skupina Šmidrové), reagujícího neodadaistickou recesí na zmrtvělost a absurditu doby. Zaujat konkrétní hudbou, expresionismem a existenciální filozofií pokouší se v sochách i v obrazech vyjádřit svůj životní pocit. Stává se vůdčí osobností mladé generace a jedním z významných představitelů nekonformního, radikálně zaměřeného umění. Zúčastňuje se zprvu neoficiálních, posléze prestižních výstav československého moderního umění doma a v zahraničí. Okupace Československa v srpnu 1968 jej zastihuje v Itálii. Nevrací se. Získává azyl v severním Německu. V roce 1969 zakládá v Kielu na Muthesius Fachhochschule obor volné plastiky, který ve funkci profesora vede až do roku 1998. Žije v Hamburku, kde jeho dílo nachází pozitivní ohlas a respekt. Osobitá forma expresivního, obsahově bohatého výrazu, jež zprvu prošla fází radikální abstrakce, si udržuje nekonvenční zobrazení člověka a jeho osudu. Přispívá k tomu důraz na archetypové a mytické složky díla, v jejichž poselství Koblasa nachází analogie k současné životní zkušenosti. Do dnešní doby připravil - většinou v Evropě - kolem sta samostatných výstav. Za svou tvorbu získal řadu ocenění a jeho díla vlastní významné světové sbírky. Umělcova reprezentativní monografie vychází v české a německé jazykové mutaci.
