V roce 1908 Edith Durhamová takřka samotná (pouze se svým věrným albánským průvodcem) procházela křížem krážem skrze izolované, málo zmapované a v dané době často démonizované území severoalbánských horských kmenů. To ve své době představovalo jedno z posledních celistvých osídlení v Evropě, kde stále vládlo nepsané zvykové právo. Durhamová v této knize čtivou a nezřídka i humornou formou poskytuje svědectví o životě místních lidí, jejich kultuře, společnosti i náhledu na svět – to vše prostřednictvím jejích vlastních zážitků a neobyčejných příběhů, které během svého více než ročního pobytu mezi horaly nasbírala. Zároveň se jedná o zásadní etnografickou práci, která poodhaluje jeden z (ve své době) nejméně objevených koutů Evropy. Mary Edith Durhamová (1863–1944) byla anglickou umělkyní a především antropoložkou a cestovatelkou, která během své více než 40 let trvající kariéry barvitě popsala řadu aspektů života různých skupin obyvatel žijících na Balkánském poloostrově (především Albánců a Srbů). Její stěžejní práce se týkaly společnosti, kultury a historie horských kmenů žijících na území dnešní severní Albánie, Kosova a Černé Hory. Životní dráha Durhamové a její úspěchy se zároveň staly inspirací pro řadu dalších cestovatelů a antropologů, kteří se v daném regionu později pohybovali.