Za dlouhé vlády Václava IV. v Říši (do r. 1400) a ve státním svazku České koruny patřily české země a jmenovitě pak Praha k nejvýznamnějším centrům umělecké tvorby v tehdejší Evropě. Vrcholnou úroveň tehdejšího malířství reprezentují díla Mistra třeboňského oltáře, ze sochařských prací vznikají krásné Madony a krásnoslohové Piety. Proslulé jsou iluminované rukopisy vzniklé přímo pro Václava IV. a další významné osobnosti. Ale vysokou úrovní vynikala i tehdejší architektura. Tón udávalo dílo pražské parléřovské huti, které mělo veliký ohlas i daleko za hranicemi českých zemí. Architektura exkluzivních staveb opustila v některých případech řád pravidelnosti a racionality a vydala se na cestu hledání a neobvyklých experimentů, v tom má mnoho společného s atmosférou duchovního neklidu, který stále více naplňoval dobovou společnost.