Nezajímají mě moc formy. Vlastně ano, ale vždy až v druhém kroku. Zajímají mě vztahy a konkrétní fyzické pobývání na zemi. Nejsem proto člověk jednoznačné estetiky. Heterogenity by se člověk neměl bát, jde o to se s ní naučit žít.
Josef Pleskot Architekt Josef Pleskot (* 1952) je i širší veřejnosti známý celou řadou staveb jako jsou například Průchod valem Prašného mostu na Pražském Hradě, ČSOB banka v Radlicích, rekonstrukce Pivovaru a úprava Zámeckého návrší v Litomyšli, rekonverze industriálního areálu v Dolních Vítkovicích v Ostravě nebo lávka pro pěší v Písku. Josef Pleskot se od roku 1989 také často zapojuje do různých veřejných debat, je zván do médií a dotazován v rozhovorech. Architektura je pro něho věc veřejná, upozorňuje, že v popředí by neměla být jen estetika, ale právě nastavení společenských vztahů. Obsáhlý výbor rozhovorů s Josefem Pleskotem z let 1989-2019 dává nahlédnout do vývoje myšlení výrazného českého architekta a zároveň otevírá širší pohled do dějin české architektury po roce 1989. Se všemi tématy, která se v rozhovorech objevují a postupně rozvíjejí – kontext stavění, vztah stavby a městského prostoru, veřejný prostor, prolínání domu a přírody, paměť místa a krajiny, smysl památkové péče, schopnost současné architektury adekvátně dotvářet a rozvíjet historické dědictví – jsme se museli po pádu komunistického režimu nově vypořádat. Zásadním tématem Josefa Pleskota je sociální a společenská role architektury a z ní vyplývající zodpovědnost architekta nejen za své dílo, ale i za celek vztahů a souvztažností v němž je uchopeno. Bez velké nadsázky lze napsat, že Josef Pleskot je jakousi krystalizační postavou české architektonické debaty. Její obraz i odraz zachycuje kniha rozhovorů.
