Publikace si klade za úkol zmapovat ústřední oblast sokolského výtvarnictví, tvořenou plakáty a pohlednicemi k všesokolským sletům z let 1901–1948. Ačkoliv se na výtvarné podobě sletové propagace tradičně podíleli přední čeští umělci (mezi jinými Mikoláš Aleš, ­Alfons Mucha, Jakub Obrovský, Max Švabinský či Karel Svolinský), a dotyčná díla tak tvoří nezanedbatelnou součást českého výtvarnictví první poloviny 20. století, neexistuje dosud souborné vydání jejich reprodukcí. Publikace hodlá tuto mezeru zaplnit a doprovodit obrazový materiál obsáhlou studií, zasazující prezentovaná díla do tehdejšího společensko-politického kontextu. Studie přistupuje kriticky k sokolskému náhledu na sebe sama jakožto hlavní hybnou sílu českých dějin, přesto chápe výtvarnou sletovou sebeprezentaci jako projev vlivné ideologie, reagující vždy na aktuální situaci a specificky tak zrcadlící významné etapy našich dějin: pozdní obrozenectví a proti­rakouský patos na sletech z let 1901, 1907 a 1912, konsolidaci samostatného státu a pokusy o přerod českého národovectví v československé (1920, 1926, 1932), předmnichovskou mobilizaci (1938) a poslední hromadné projevy protikomunistického odporu (1948).